Eldar Valiyev
[Praha – Edilli] Dne 5. října se ve světových médiích objevila zpráva, že v Ázerbájdžánu, ve vesnici Edilli v Chodžavandské oblasti Karabachu, byl nalezen masový hrob s ostatky 12 ázerbájdžánských vojáků. Jedná se o třetí masový hrob nalezeny za pomoci Šamsi Šichalijeva – bývalého ázerbájdžánského válečného zajatce.
Se Šamsi Šichalijevem a vesnicí Edilli jsem se seznámil v únoru letošního roku, kdy jsem poprvé navštívil Karabach v rámci mezinárodní skupiny novinářů.
Pět hodin po odjezdu z Baku, kdy jsme míjeli četné zákopy, protitankové zákopy a náspy kolem opuštěných vesnic, vjel náš mikrobus na kontrolní stanoviště. Protože se nacházelo uprostřed bývalé frontové linie plné min a nevybuchlých granátů, policie nás poučila o bezpečnosti pohybu v této zóně, a po kontrole našich pasů nám povolila pokračovat v cestě.
Tak začala naší delegaci novinářů z různých zemí návštěva Karabachu. Projeli jsme po nové asfaltce kolem zbrusu nového mezinárodního letiště Fizuli a pokračovali dále po Silnici Vítězství spojující města Fizuli a Šuša. Slunce už se blížilo k západu a bylo nedaleko od vrcholů okolních hor.
V jednu chvíli minibusy náhle odbočily z nové asfaltové dálnice a v oblaku prachu se řítily po polní cestě, která se vinula mezi obdělávanými pozemky směrem k vesnici, jež byla vidět na úpatí hor. Byla to vesnice Edilli.
Do konce 80. let zde žili Ázerbájdžánci a Arméni společně, ale od 2. října 1992 zde zůstali jen Arméni. Osada byla až do 15. října 2020 plně pod kontrolou arménských sil kdy v prvních týdnech 44denní války ji osvobodila ázerbájdžánská armáda.
S fotoaparáty a telefony přilepenými k oknům mikrobusu jsme vjeli na dlážděnou cestu, která se vinula do kopce mezi domy a sady. Ačkoli válka nezpůsobila Edilli velké škody, byla i přesto opuštěná vesnice s černotou zejícími rozbitými okny domů v předvečerních hodinách obrazem smutku a zděšení…
Když jsme konečně dojeli k místu, kde se silnice prudce stáčela doprava a opouštěla vesnici za dalším kopcem, zastavily naše vozy u posledního domu.
Vzduch ve zlověstně tiché vesnici v horách byl chladný, prostý pachů, které k životu na vesnici neodmyslitelně patří, a vyvolával ve mně zvláštní pocit surreálna. Následoval výšlap po rozježděné cestě vedoucí od hlavní silnice podél kopce až na vrchol nad vesnickými domy.
To, co z dálky vypadalo jako vykopávky, se ukázalo jako otevřený hromadný hrob: za vykolíkovaným pohřebištěm ležely lidské ostatky zabalené v polorozpadlých igelitových pytlích.
Když poslední z kolegů novinářů doputoval nahoru, shromáždili jsme se kolem ohrazeného prostoru. Do jámy sešel asi šedesátiletý muž. Vyzařovala z něj fyzická i duševní bolest. Počkal, uklidnil rozvířené pocity a představil se. Jmenoval se Šamsi Šichalijev.
Během první fáze arménské agrese byl ázerbájdžánským vojákem a v roce 1993 byl zajat a strávil 47 dní v Edilli, než byl vyměněn. Celkem v arménském zajetí strávil jeden rok, šest měsíců a 18 dní.
„Když jsem tady byl v zajetí, někdy v polovině září, možná 15. nebo 16. září, to už si přesně nepamatuji, zastřelili ve vesnici Kurdmahmudlu v našem okrese Fizuli arménští fašisté naše zajaté vojáky a důstojníky. Jejich mrtvoly byly uloženy do celofánových pytlů, naloženy do nákladního auta Kamaz a převezeny sem.
Přijel bagr, který vykopal jámu, a pět nebo šest z nás (zajatců) bylo vybaveno lopatami a nuceno pohřbít mrtvoly, které byly do této jámy vysypány z nákladního auta jako odpadky.“ vyprávěl Šichalijev.
Na čele se mu rýsovaly smutné vrásky a oči měl zarudlé, jako by už několik nocí nespal. „Po návratu do Ázerbájdžánu jsem úřadům řekl, že vím, kde jsou naši lidé pohřbeni, a loni v říjnu (2021) jsme sem přišli.
Včera jsme zahájili vykopávky a zatím jsme našli tato těla. Velmi mě bolí, že tu musím být znovu a vzpomínat, ale zároveň jsem rád, že jsem je dokázal najít. Alespoň rodiny těchto lidí budou mít konečně možnost je řádně pohřbít.“ řekl Šichalijev.
Poté promluvil forenzní vědec, který vysvětlil, jak probíhají vykopávky, a že se bude hledat materiál DNA, který se porovná s DNA příbuzných pohřešovaných. Novináři mezitím Šichalijevovi stále kladli různé otázky a znovu a znovu ho žádali, aby sestoupil do jámy, aby mohli pořídit lepší záběr.
Když jsem stál u plotu nedalekého domu a sledoval, jak kolegové trápí Šichalijeva, zaslechl jsem vyčítavý hlas: „Ti novináři ho úplně zmučí.“ Řekl to Zahid Hasanov, další veterán karabašské války, který strávil 71 dní v arménském zajetí. „Má nemocné srdce a oni ho umučí svými otázkami.“ postěžoval si mi veterán, který neviděl, že mám taky fotoaparát a diktafon, které ležely v batohu na okraji jámy.
Jak se ukázalo, v té době 34letý dobrovolník Hasanov byl vězněm ve městě Šuša a stejně jako Šichalijev nyní pomáhal ázerbájdžánským úřadům najít hroby ázerbájdžánských válečných zajatců ve vesnici Ašagi Seidahmedli a účastnil se jako svědek procesu s vězeňskými strážce šušinské věznice, kteří se vyznamenali při mučení ázerbájdžánských válečných zajatců.
„Je tam spousta min na cestě, takže je obtížné se do vesnice dostat. Ženisti si ne vždy poradí,“ řekl Hasanov, když jsem se ho zeptal na pátrání v Ašagi Seyidahmadli.
Když slunce zmizelo za vrcholky hor, novináři spěchali do mikrobusů, opustili jsme Edilli a odjeli do města Šuša. Šichalijev a Hasanov však pokračovali ve své práci. Díky Hasanovovi a dalším vězňům z věznice Šuša, prokázalo vyšetřování vinu Ludvíka Mkrtčjana a Aljoši Chosrovjana a vojenský soud v Baku (líčení bylo veřejné) je uznal vinnými z mučení ázerbájdžánských vězňů. Každého z nich odsoudili k 20 letům vězení.
P.S. Šamsi Šichalijev, který pomohl najít ostatky 25 obětí arménských zločinů ve vesnici Edilli, bohužel 6. října tohoto roku (2022) zemřel. Stres a zátěž, kterými procházel, zhoršili jeho nemoc.
Existují však i další svědci a pamětníci, fakta a důkazy, které dosvědčují mnohá zvěrstva a zločiny arménského fašismu. Více než 4 000 lidí je stale vedeno jako „pohřešovaní“. Arménie o nich neposkytuje žádné informace. Odplata však pachatelům zločinů nevyhnutelně přijde.