Dá se říci, že každý den slyšíme ve zprávách: „Dnes v noci byla znovu porušena dohoda o klidu zbraní. Arménská vojska porušila dohodu ostřelováním našich pozic…“ Poté se uvádí, kolik vojínů či důstojníků bylo zraněno (padlo), zda jsou zranění mezi civilním obyvatelstvem. Bývá dobré, když oběti nejsou a, bohudík, pevně stojí na stráži ázerbájdžánský voják, to pak přehled o stavu na frontě bývá ukončen neměnnou větou: „ Diverzi nepřítele bylo zabráněno, ázerbájdžánská armáda palbu opětovala.“
Občané Ázerbájdžánu jsou už zvyklí na podobné zprávy, stalo se to tak běžné jako předpověď počasí. Avšak pro lidi, kteří bydlí v obcích blízkých k válečné frontě, žijících v podmínkách „ani válka, ani mír“, je každá podobná noc (ostatně i den) naplněna spoustou nemyslitelných těžkostí. Tak jako například ve vsi Agdam Tovuzského rajónu nacházející se poblíž hranic s Arménií.
Vesnice Agdam (nepleťte si ji se stejnojmenným městem zničeným Armény), v níž žije přibližně 1300 obyvatel, se nachází na podhorské vrchovině, naproti vesnicím Činari a Mososkech Berdského rajónu v Arménii. Podobně jako i jiné obce u hranic, ves Agdam je neustále vystavena palbě z území Arménie. To svědčí o tom, že takzvaný Karabašský konflikt je ve skutečnosti rozsáhlou a přímou vojenskou agresí ze strany Arménie.
Vždyť Náhorní Karabach se rozkládá ve značné vzdálenosti od těchto míst, nicméně, arménská armáda ze svého území neustále ostřeluje domy ve vesnici Agdam. Účelem je způsobit co nevěší újmu obyvatelům, záměrem – přinutit lidi opustit rodnou půdu. Ostřelování, které někdy trvá i několik hodin, působí značnou škodu obyvatelům vsi. Téměř v každém domě lze vidět stopy po kulkách na okenních rámech, zdech, plotech; stává se, že zbloudilé kulky zaletí i dovnitř domů, zasáhnou nábytek, zanechají „rány“ na přikrývkách a polštářích, rozbijí nějaké nádobí…
Několikrát se přihodily případy vznícení v místech zásahu kulek ze zbraní větší ráže. Takto založené požáry se naštěstí vždy dařilo rychle uhasit společnými snahami majitelů domů a sousedů. Nehledě na, jak by se zdálo, nesnesitelné podmínky a skutečné nebezpečí ohrožení života, obyvatelé Agdamu se nechystají opouštět svou půdu.
Je pro ně těžké se starat o hospodářství, bez kterého se na vesnici nedá vyžít. Chovají se zde hlavně krávy a drobný rohatý skot (ovce a kozy). Nepřítel si však vybíjí svou zlost i na nebohých domácích zvířatech. Ta, pokud by vyšla na otevřené prostranství, by mohla být postřílená, anebo to neuhlídáš a kráva se ti zatoulá do minového pole. Za rok se v Agdamu počet domácích zvířat, která se stala obětmi nesmyslného zabíjení, vyšvihl na desítky.
Musíme poznamenat, že z větší části se ostřeluje v průběhu noci, ale stane se občas, že se začne střílet i za bílého dne. Lidé zde jsou již zvyklí na život v nebezpečí a ohrožení, vědí, jak je třeba se chovat. Na vesnici je mateřská školka pro 50 dětí a v případě, že v denním čase začne ostřelování z automatických zbraní či kulometů, vychovatelky rychle vedou dítka do suterénu budovy, co nejdál od nebezpečí.
Agdamští mají další problém: vesnický hřbitov se nachází na ostřelovaném území, poblíž oblasti, která byla prohlášená za neutrální zónu. Lidé už nejeden rok nemohou jít navštívit hroby a uctít památku svých zesnulých blízkých a příbuzných. Tamtéž se nachází i „tjurbe“ (mauzoleum) Agamirzy Ali, které zdejší obyvatelé považují za posvátné místo. Hřbitov je starý 200 let a mnohé náhrobní kameny jsou již znetvořeny palbou.
Dalším zdrojem pobavení se pro nepřítele jeví následující: v létě, když trávový porost a keře vysýchají kvůli horkům, Arméni je podpalují na územích poblíž fronty. Velmi dobře rozumí, jak trpí Ázerbájdžánci, když vidí hroby svých rodičů, příbuzných a blízkých v ohni! Jak moc to připouští či ne věhlasné Ženevské úmluvy, to nám jasné není, ale to, že je to mimo rámec křesťanské morálky, za jejíž stoupence se Arméni rádi prohlašují, to je jisté. Jeden ze starousedlíků obce, Bajram-kiši, říká, že pokaždé, když lidé vidí, jak se jazyky plamenu zmocňují hrobů, nemohou potlačit slzy a s těžkým srdcem jsou nuceni pozorovat tento akt sadismu…
Od té doby, co se Arméni ze sousedů najednou ( a to bez jediné příčiny) proměnili v nelítostné nepřátele, Agdamští si založili jiný hřbitov, na bezpečnějším území. Všechny své zesnulé anebo pobité nepřátelskou kulkou, zahynulé po šlápnutí na minu, ty kteří padli za oběť nekončící válce, ty všechny teď obyvatelé vsi pohřbívají na tomto novém hřbitově.
Arméni vedou válku absolutní; ne pouze proti armádě Ázerbájdžánu, ale proti celému národu naší země. Stále vymýšlí nové způsoby záškodnictví a provokace za účelem způsobit co největší újmu obyvatelstvu. Agdamu štěstí nepřálo v tom, že téměř všechny zdejší zdroje vody jsou společné s Armény. Ti zneužívají i tohoto faktoru: v letním vedru, kdy sady, zahrady a pole životně nutně potřebují zalévat – mizí veškerá voda. Jindy, v tu nejnevhodnější chvíli (zvláště v období záplav nebo přívalových dešťů) zdroje vody najednou znovu ožijí, crčí a kypí vodou, jakoby se vysmívaly: „Neráčíte vody?“
Úřady už se zabývají řešením situace v tomto směru, kopají se artézské studny atd. Taktéž se budují kamenné zdi, které budou krýt vesnici v úsecích, nejvíce odkrytých ostřelovaní nepřítelem. Postavení této zábrany (ze stavebního vápence) dovolí posílit obranu domů, které pokaždé – ať byly opravovány nesčetněkrát – byly stejně znetvořovány v důsledku barbarských ostřelování.
Agdam je pouze jedna z mnoha vsí, kde lidé žijí v tak nemyslitelných podmínkách. Jsou to však oni, bezbranní rolníci, kteří zůstávají, navzdory všem záměrům nepřítele, duchovně zcela nezlomeni. Ba naopak, jsou upevněni na duchu, hvízdání kulek je pro ně stejně obvyklé, jako cvrlikání vrabců. Zbavili se veškerého strachu a teď, chráněni nezměrně rostoucí armádou státu, který upevnil svou ekonomickou a politickou moc, Agdamští tím spíše neopustí svou vlast, zemi, která byla vydatně polita potem a krví mnohých předků.
Jsou si jistí, že se stane tak, jako skandovali jejich prarodiče, když bojovali proti fašismu za druhé světové války, tudíž že: „Nepřítel bude poražen a vítězství bude naše!“
Madina Nik-Nadžat
Exkluzivně pro Karabach.cz z Tovuzského rajónu novinařka