Útoky na Chodžaly započaly již na podzim roku 1991. V tu chvíli se přibližně polovina z celkového počtu 6300 zbývajících obyvatel rozhodla z bezpečnostních důvodů město opustit.
Podle Ministerstva národní obrany bylo onoho osudného dne v městě přítomno okolo 3000 osob. Ochrana těchto osob byla zajištěna přibližně 160 vojáky Národní armády, speciální policejní jednotkou a domobranou, přičemž jejich výzbrojí byly různé typy střelných zbraní – převážně samopalů. Munice však byl nedostatek.
Arménský tlak stále stoupal a od 30. října byly zablokovány příjezdové cesty a jako jediný způsob dopravy byly používány vrtulníky. Od 2. ledna v městě nefungovala elektřina a tím pádem i telefonické spojení. 13. února přistála poslední vojenská helikoptéra s jídlem, palivem a municí. Od tohoto dne město čekalo na arménský útok.
Chodžaly byly obklíčeny arménskými vojsky a každý den vystaveny dělotřelecké palbě. Přípravy na konečný útok započaly 25.2, kdy se vojenské jednotky včetně 366. ruského regimentu začaly stahovat blíže k městu.
Útok na Chodžaly začal kolem půlnoci dvou hodinovou střelbou z tanků, obrněných vozidel a raketometů. Prvním místem, které podlehlo arménskému útoku, bylo letiště, které bylo vypáleno, a podobný osud potkal také nejbližší domy spolu s jejich osazenstvem. Většina obránců byla zabita během defenzivy, která trvala až do dvou hodin odpoledne. Dále už nebylo možné arménské přesile vzdorovat. Jelikož bylo město blokováno ze tří stran, přeživší se již během noci snažili zachránit si životy útěkem směrem k městu Agdam.
Brzy však přišli na to, že se jednalo o past. U vesnice Nakhchivanik začali do neozbrojených uprchlíků arménští vojáci střílet. Právě zde přišla o život spousta žen, dětí a starých lidí, kteří byli dlouhou cestou v hlubokém sněhu promrzlí a znavení. Zajímavé je, že očití svědci uvádějí, že zde byli přítomní také žoldáci nearménského původu – např. černoši. Po útoku se ázerbajdžánské jednotky snažily o proražení blokády s cílem pomoci obyvatelům Chodžal a odvézt mrtvé. Jejich snaha však byla marná. Ve stejnou chvíli hledaly skupiny arménských vojáků ,v lese i za pomoci helikoptér, uprchlíky, přičemž nalezení byli buď zastřeleni či vzati do zajetí, kde byli následně mučeni.
28. února se skupina místních novinářů pokusila proniknout do města pomocí dvou vrtulníků. Byli šokováni pohledem, který se jim naskytl – pás dlouhý asi 500 metrů byl pokryt mrtvými těly. Kvůli palbě ze strany Arménů se jim podařilo odvézt pouze čtyři mrtvé.
1. března se do těchto míst dostali místní i zahraniční novináři, kteří byli podobně jako jejich kolegové zděšeni tím, co viděli – mrtvá těla některých lidí byla očividně před smrtí vystavena krutému mučení a výjimkou nebyly ani zohavené děti a ženy. Zranění lidé byli Armény popraveni kulkou do hlavy.
Během tohoto masakru bylo podle oficiálních materiálů zabito okolo 613 osob, mezi nimiž bylo 106 žen, 63 dětí a 70 starých lidí. 487 lidí bylo zraněno, 1275 obyvatel bylo vzato do zajetí a okolo 150 osob se pohřešuje.
Zdroj: Helena Masníková, magisterská prace: „Vnitřně vysídlené osoby: Ázerbájdžán“ 2009, UNIVERZITA PARDUBICE
Drastické záběry z místa masakru nedaleko od města Chodžaly v Karabašské oblasti Ázerbájdžánu. Není vhodné pro děti a mladistvé.
Drastické záběry z místa masakru nedaleko od města Chodžaly v Karabašské oblasti Ázerbájdžánu. Není vhodné pro děti a mladistvé.
Zdroj: Helena Masníková, magisterská prace: „Vnitřně vysídlené osoby: Ázerbájdžán“ 2009, UNIVERZITA PARDUBICE